Některé produkty, bez kterých už si nedovedeme představit náš jídelníček, vznikly docela náhodou.
o Přesně tak se to událo i se sýry.
o Podle dávné legendy, nám vznik sýrů zařídily kočovné kmeny, ze Středního východu.
o Prý si, jeden nomád, chtěl vzít na dlouhou cestu mléko.
o Aby ho měl v čem uchovat, nalil ho do vaku, vyrobeného ze zvířecího žaludku.
– A nastala reakce.
– Rennin, enzym, který obsahují žaludeční šťávy, začal v mléce pracovat.
– Pomohlo mu sluneční teplo.
– Poslední práci vykonal kůň.
– Tím, že svým krokem s vakem potřásal, vznikla syrovátka a sýřenina.
Je libo kozí nebo oslí?
Nejstarší, fyzické důkazy o existenci sýra, pocházejí z Mezopotámie.Jsou staré osm tisíc let. Ale ani Egypt a Řecko se nenechaly, o několik tisíc let později, zahanbit.
o Zpracovávaly zkvašené mléko na jogurty a kefíry.
o Oddělila se syrovátka a zbylá sýřenina se uchovávala ve speciálních perforovaných nádobách nebo pytlích, aby z ní odkapala tekutina a zůstal jen základ pro sýr.
Staří Římané se ve výrobě sýrů doslova vyžívali. Používali mléko
– ovcí
– koz
– krav
– oslic
a do vzniklého sýra přidávali různé příchutě. Například bylinky. Svědčí o tom příručka, kterou v padesátém roce, našeho letopočtu, sepsal jeden starořímský spisovatel a statkář.
Barbarské jídlo
Vývoj sýrů ve středověku, byl v režii mnichů.
o Dali vzniknout, roku 1070, francouzskému sýru Roquefort.
o Ve Švýcarsku se dostal na světlo boží, roku 1267, Emmental.
o Angličané dali světu, v roce 1500, Čedar.
Oblíbené sýry s plísní jsou, opět, dílem náhody, která se udála ve Francii.
– Pastevci zapomněli sýr v ošatce a pak ho našli porostlý bílou plísní.
– Díky tomu, že měli dost odvahy (nebo hladu), sýr nevyhodili.
– Zachutnal jim, a tak máme sýr Brie.
Jen u královského dvora se nemohli dlouho rozhodnout, jestli ten barbarský pokrm mají, nebo nemají ochutnat.