Některé produkty, bez kterých už si nedovedeme představit náš jídelníček, vznikly docela náhodou.
o   Přesně tak se to událo i se sýry.
o   Podle dávné legendy, nám vznik sýrů zařídily kočovné kmeny, ze Středního východu.
o   Prý si, jeden nomád, chtěl vzít na dlouhou cestu mléko.
o   Aby ho měl v čem uchovat, nalil ho do vaku, vyrobeného ze zvířecího žaludku.
–         A nastala reakce.
–         Rennin, enzym, který obsahují žaludeční šťávy, začal v mléce pracovat.
–         Pomohlo mu sluneční teplo.
–         Poslední práci vykonal kůň.
–         Tím, že svým krokem s vakem potřásal, vznikla syrovátka a sýřenina.

Je libo kozí nebo oslí?

Nejstarší, fyzické důkazy o existenci sýra, pocházejí z Mezopotámie.Jsou staré osm tisíc let. Ale ani Egypt a Řecko se nenechaly, o několik tisíc let později, zahanbit.
o   Zpracovávaly zkvašené mléko na jogurty a kefíry.
o   Oddělila se syrovátka a zbylá sýřenina se uchovávala ve speciálních perforovaných nádobách nebo pytlích, aby z ní odkapala tekutina a zůstal jen základ pro sýr.

Staří Římané se ve výrobě sýrů doslova vyžívali. Používali mléko
–         ovcí
–         koz
–         krav
–         oslic
a do vzniklého sýra přidávali různé příchutě. Například bylinky. Svědčí o tom příručka, kterou v padesátém roce, našeho letopočtu, sepsal jeden starořímský spisovatel a statkář.

Barbarské jídlo

Vývoj sýrů ve středověku, byl v režii mnichů.
o   Dali vzniknout, roku 1070, francouzskému sýru Roquefort.
o   Ve Švýcarsku se dostal na světlo boží, roku 1267, Emmental.
o   Angličané dali světu, v roce 1500, Čedar.

Oblíbené sýry s plísní jsou, opět, dílem náhody, která se udála ve Francii.
–         Pastevci zapomněli sýr v ošatce a pak ho našli porostlý bílou plísní.
–         Díky tomu, že měli dost odvahy (nebo hladu), sýr nevyhodili.
–         Zachutnal jim, a tak máme sýr Brie.
Jen u královského dvora se nemohli dlouho rozhodnout, jestli ten barbarský pokrm mají, nebo nemají ochutnat.